ZEDNÁŘ JE VÁZAN příslušností k Řádu, aby byl  poslušen mravního zákona ;  jestliže správně pochopil  Umění, nebude nikdy „stupid atheist” ani „irreligi­ous libertine”. ­

I723. 

A byli-li v dávných dobách zednáři povinni  vyznávati náboženství svého národa, nechť bylo  jakékoliv, jest nyní uznáváno za mnohem správ­nější, aby vyznávali ono náboženství, v němž  jsou všichni lidé zajedno, neboť ponechávají  každému jeho přesvědčení : totiž aby byli dobří  a poctiví muži, čestní a spravedliví, nechť se  různí vyznáním nebo přesvědčením; proto jest  zednářství pojítkem a prostředkem k založení  věrného přátelství mezi těmi, kteří by si jinak  byli zůstali cizími. ­

I726.

Zednáři poznali nejlépe ze všech lidí, že Bůh  jinak vidí, nežli člověk : člověk hledí na zevnějšek, kdežto Bůh hledí k srdci. - Jest tudíž zednář obzvláště vázán nejednati nikdy proti příkazům svého svědomí. - Nechť má člověk  náboženství jakékoliv nebo způsob bohoslužby  jakýkoliv, nemůže mu býti odepřeno přijetí do  Řádu, předpokládajíc, že věří ve Velikého Stavitele nebe a země, a plní svaté povinnosti  mravní. - Zednáři se spojují s ctnostnými lidmi  každého přesvědčení, a to pevným a utěšeným  svazkem bratrské lásky ; jsou nabádáni, aby  soucitně hleděli na poklesky lidské a usilovali  čistotou svého jednání prokázati vyšší úroveň  vyznání, k němuž se přiznávají. - Tak je zed­nářství střediskem dobrých a opravdových mu­žů, kteří by si jinak byli zůstali stále cizí. -

O OBČANSKÉ VRCHNOSTI, NEJVYŠŠÍ I PODŘÍZENÉ.

Zednář jest pokojný občan, poddaný správě  státu, ať bydlí neb pracuje kdekoliv a nikdy  nesmí býti zapleten do úkladů a spiknutí proti  míru a blahu národa, ani zanedbávati svých  povinností k úřadům.

Zednářství vždy kvetlo v dobách míru a vždy, trpělo válkou, krveproléváním a zmatkem. Proto ve všech dobách králové a knížata byli ochotni podporovati bratrstvo pro jeho mírumilovnost a lojálnost, jimiž také odzbrojuvali úštěpky svých nepřátel a zvedali vážnost bratrstva.

Ale stal-li by se z bratra buřič proti státu;  nesmí býti ve vzpouře podporován, nýbrž spíše  politován, jako člověk nešťastný; není-li zednáři dokázán žádný jiný přečin - jakoliv bratří, kteří zůstali státu věrni, jeho odboj mají a musí odsuzovati, aby nedávali vládě ani záminku ani oprávněný důvod k politické nedůvěře, nemůže býti z Lóže vyloučen a jeho  poměr k Lóži zůstane nezměněn.

O LÓŽÍCH.

Lóže jest místo, kde se shromažďují zednáři  k práci, k poučení a k zdokonalení v pravdách  starobylého učení. V přeneseném smyslu rozumějí se Lóží jak lidé, tak i místo, pročež každé řádné shromáždění nebo náležitě ustavená  schůze zednářů nazývá se Lóží. ­

Každý bratr musí patřiti k některé Lóži a býti  poslušen jak jejího domácího řádu, tak i základních pravidel bratrstva.

Lóže jest buď obecná nebo zvláštní, čemuž  nejlépe porozumíme, když ji navštěvujeme;  také jedině tam lze nabýti vědomostí o ustále­ných obyčejích a zvycích bratrstva.

Za starých časů nesměl ani mistr ani to­varyš opomíjeti Lóže, obzvláště když byl vy­zván, aby se dostavil, jinak jej stihla přísná  důtka, ačli neuznal mistr a dozorci, že pouze  nutnost mu bránila přijíti.

Ti, kdož jsou přijímáni ke členstvu některé Lóže, musí býti dobří a věrní muži , z dobrého rodu, muži zralého věku i rozumu, nesmějí to býti nevolníci ani ženy, ani lidé nepočestní anebo vykřičení, nýbrž mají to býti lidé dobré pověsti.

O MISTRECH A DOZORCÍCH, O TOVARYŠÍCH A UČEDNÍCÍCH.

Všechny zednářské hodnosti spočívají pouze  na skutečné ceně a osobních zásluhách jed­notlivce, aby Pánu bylo dobře poslouženo, aby  bratři nebyli zahanbeni, a Královské Umění  aby nebylo zlehčeno ; proto ani Mistr ani do­zorci nejsou voleni podle stáří, nýbrž pouze  podle zásluhy.

Není možno tyto věci vypsati a každý z bratří  musí dbáti svého místa a učiti se způsobem  bratrstvu vlastním.

Hledající mají však věděti, že žádný Mistr  nesmí přijmouti učedníka, nemá-li pro něho  řádného zaměstnání, a že může přijmouti je­nom bezvadného, jenž nemá tělesnou vadu ani  chybu, která by mu vadila a zabránila, aby se  z něho stal řádný vyučenec, schopný k službě  Mistrovu pánu, a aby se z něho mohl státi bratr  a časem i tovaryš, když si byl vysloužil leta  podle obyčejů, které vládnou v této zemi;  potom že musí býti z dobrého rodu, aby se mu  mohlo dostati cti, jestliže je k tomu náležitě způso­bilý, aby se stal z něho dozorce a potom i Mistr  Lóže a potom i Velkým Dozorcem a konečně,  podle zásluh i Velkým Mistrem všech Lóží.

Nikdo z bratří nemůže býti dozorcem, nebyl-li již před volbou tovaryšem; nikdo nemůže býti Mistrem, nebyl-li před volbou dozorcem; nikdo nemůže býti Velikým Dozorcem, nebyl-li před volbou Mistrem Lóže. Velikým Mistrem může býti jenom ten, kdo byl  již před volbou tovaryšem; to platí jen o šlechtici vysokého rodu a jemných mravů anebo o vynikajícím učenci, o vyhlášeném architektovi anebo o umělci, jenž měl počestné rodiče a jenž má podle mínění Lóží obzvláštní zásluhy.

Pro lepší, snadnější a důstojnější spravování  svého úřadu má Veliký Mistr právo voliti si  Zástupce Velikého Mistra, který jest nebo  již dříve byl Mistrem Lóže; ten jest oprávněn  jednati, jak by jednal Veliký Mistr, jeho představený ; jinak jest tomu, když představený jest  přítomen nebo jestliže dopisem zruší jeho pravomoc.

Těchto nejvyšších i podřízených vládců a  správců starobylé Lóže mají býti poslušni  všichni bratří, každý na svém místě, podle sta­rých zvyklostí a pravidel, pokorně, uctivě,  láskyplně a ochotně.

JAK SI POČÍNÁ BRATRSTVO PŘI PRÁCI.

Všichni zednáři mají poctivě pracovati všed­ního dne, aby mohli žíti počestně ve dnech svátečních ; čas, obvyklý podle zákonů země nebo ustálený zvykem, má býti zachováván. ­

Nejzkušenější z tovaryšů budiž vybrán a usta­noven za Mistra nebo dozorce nad dílem Pá­novým; ti, kdož pracují pod jeho dozorem, říkají mu Mistr.

Dělníci nechť se varují pomlouvati anebo urážeti se hanlivými přezdívkami; mají se oslovovati bratře anebo tovaryši a mají se jak v Lóži, tak i mimo ni chovati zdvořile.

Mistr, jenž si jest vědom své pronikavosti, má prováděti dílo Páně co nejrozumněji a dbáti jeho prospěchu jako vlastního ; nemá platiti bratřím nebo učedníkům více, než skutečně zasluhují. ­

Pokud Mistr a dělníci dostávají správně svou mzdu, mají býti věrni svému Pánu a čestně do­končiti svou práci, ať už jde o práci úkolovou anebo o práci za denní mzdu. ­

Nikdo nemá žárliti na bratra pro blahobyt, ani obtěžovati jej prosbami, ani ho vytlačovati neb zbavovati práce, je-li schopen sám ji do­končiti, neboť nikdo tak dobře nedokončí díla k prospěchu Pánovu, není-li od počátku dů­kladně obeznámen s návrhy a nákresy toho, kdo je začal. ­

Jestliže jest tovaryš určen za dozorce nad prací u Mistra, má býti spravedlivý k Mistru i k tovaryšům ; v nepřítomnosti Mistrově má pečlivě dohlížeti na práci k prospěchu Pánovu ; bratři mají ho poslouchati. ­

Všichni zaměstnaní zednáři mají skromně přijímati svoji mzdu, bez reptání a vzpurnosti, a neodcházeti od Mistra dříve, dokud práce není hotova. ­

Mladší bratr má býti poučován o práci, aby nekazil materiálu z nedostatečného porozumění, a aby prohloubil a upevnil bratrskou lásku. ­

Všechny pracovní nástroje buďtež schváleny Velikou Lóží. ­

Žádný dělník cizí nemá býti zaměstnán na díle patřícím zednářům, a svobodní zednáři nemají, kromě naléhavé nutnosti pracovati s těmi, kdož nejsou svobodni; též jim není dovoleno vyučovati dělníky a nepřijaté zednáře způso­bem, jakým by učili bratra nebo tovaryše. ­

O CHOVÁNÍ.

V otevřené Lóži.

Bez dovolení Mistrova nesmíte konati sou­kromých porad ani tvořiti uzavřených skupin, ani mluviti o čemkoliv drze nebo neslušně, ani přerušovati Mistra, dozorce, nebo kohokoliv z bratří, jenž mluví právě s Mistrem; není pří­pustno dělati posměšky a vtipy, když jest Lóže zaměstnána něčím vážným a důstojným, ani mluviti nevhodně pod jakoukoliv záminkou, nýbrž musíte ctíti Mistra, dozorce a druhy a míti je ve vážnosti. -

Jestliže je podána nějaká stížnost, bratr, který jest uznán vinným, podrobí se rozsudku Lóže, která jest náležitý a oprávněný soudce všech rozporů (ledaže by byl spor předložen k uvá­žení Veliké Lóži a té jsou povinni pře před­nésti, ovšem nebylo-li by tím dílo Páně zdržo­váno); nikdy nesmíte jíti před soud občanský s tím, co souvisí se zednářstvím, dokud není toho lóží uznána nezbytná potřeba.

Po ukončení Lóže, nežli se bratří rozejdou.

Smíte se veseliti mezi sebou nevinným způ­sobem, hostiti se vzájemně podle zámožnosti své, varujíce se každé přílišnosti; nevybízejte tovaryše k jídlu a pití přes jeho vůli, a nebraňte mu v odchodu, když ho volá povinnost; ne­mluvte ani nečiňte nic urážlivého, co by mohlo brániti nenucenému a volnému hovoru, protože to by porušilo soulad a zmařilo naše chvali­tebné záměry. ­

Soukromé hněvy a hádky nesmějí býti pře­neseny přes práh Lóže, právě jako jakékoliv pře o náboženství, národnost, státní politiku ; nebo lóži které jako zednáři přináležíme, jak již uvedeno, všeobecnému náboženství. Patříme také všem národům, jazykům a kmenům, a proto jsme mimo veškeru politiku, která jistě nikdy ne­přispěla k dobru Lóže, aniž kdy přispěje. ­

Tento předpis má být stále připomínán a přísně zachováván, zejména pak platí od času, kdy byla zavedena reformace v Britanii, anebo od té doby, kdy nastala rozluka mezi národy tohoto státu a mezi Římem.

Když se bratří potkají mimo Lóži a bez přítomnosti cizích.

Pozdravujte se vzájemně zdvořile, jak budete poučeni, nazývajíce se bratří, poučujíce se, jak za vhodné uznáte, bez přehlížení nebo přeslý­chání a bez vzájemného nátlaku nebo snižování úcty, jaká by příslušela kterémukoliv z bratří, kdyby nebyl zednářem: ­

Ačkoliv jsou všichni zednáři jako bratří rovnoprávni, nebéře zednářstvo nikomu z hod­nosti, kterou předtím měl, ale spíše jemu cti přidává, obzvláště, když se zasloužil o bratr­stvo, které musí prokazovati každému čest, jaká mu náleží, a vystříhati se nezpůsobu. ­

V přítomnosti nezednářů.

Buďte tak opatrní ve slovech i jednání, aby ani nejvtipnější cizinec nemohl poznati nebo nalézti něco, co není vhodné pro veřejnost; někdy musíte v hovoru i stranou odbočiti a obezřele si vésti ke cti ctihodného bratrstva. ­

Doma a vůči sousedům.

Jednejte tak, jak se na řádné a rozumné muže sluší, obzvláště nedávejte své rodině, přátelům a sousedům znáti záležitostí Lóže atd., ale abyste moudře pozvedli jak čest vlastní tak i čest staroslavného bratrstva, z důvodů, kterých ne­třeba zde rozebírati. ­

Dbejte také svého zdraví, nezůstávejte příliš pozdě a dlouho pohromadě mimo domov po ukončení Lóže; vystříhejte se obžerství a opil­ství, aby vaše rodiny nebyly zanedbávány a ne­trpěly, a sami jste se nestali neschopnými prace: ­

K cizímu bratru.

Buďte obezřetní a vyzkoušejte jej tak, jak vám káže opatrnost, abyste nebyli oklamáni ne­vědomým nebo pokrytcem ; takového musíte odmítnouti s opovržením a posměchem a vyvarovati se, abyste mu nedali příležitost dovtí­piti se něčeho. ­

Seznáte-li však, že jest jako opravdový a správný bratr, važte si ho ; má-li něčeho zapotřebí, musíte mu pomoci podle možnosti nebo doporučiti jej tam, kde mu může býti uleveno. ­

Musíte jej zaměstnati nějaký čas nebo dopo­ručiti tam, kde by byl zaměstnán; nejste však povinni pomáhati nad své síly; dejte přednost chudému, dobrému a poctivému bratru před každým jiným, kdo se nachází ve stejném postavení. ­

Konečně.

Všechna tato ustanovení máte zachovávati, jakož i ta, která vám budou jinak sdělena. Žijte v bratrské lásce, která tvoří základ a úhelní kámen, tmel a slávu tohoto starobylého bratr­stva; vystříhejte se všeho škorpení a hašteření, všech pomluv a očerňování, a nedovolte jiným, aby pomlouvali poctivého bratra, nýbrž braňte jeho cti a prokazujte mu dobré služby, pokud se to srovnává s vaší ctí a bezpečností, nic více.

Jestliže by některý z bratří vám ublížil, musíte hledati zadostučinění ve vlastní Lóži nebo v jeho Lóži; odtud se smíte odvolati k Veliké Lóži při čtvrtletním shromáždění, jak bylo chvalitebným zvykem našich předchůdců u všech národů. ­

Nikdy se neutíkejte ke státním soudům, leč v případě, kdy nelze věc jinak rozřešiti; vy­slechněte poctivé a přátelské domluvy Mistrovy a bratří, kteří chtějí zabrániti, abyste šli s cizin­cem před soud, nebo chtějí vás přiměti k rych­lému ukončení pře tak, abyste mohli s tím větší radostí a tím větším úspěchem po zed­nářsku pracovati; bratřím a Tovaryšům, kteří by šli před soud, mají Mistr a bratři vlídně přednésti zprostředkující návrhy, jimž se mají svářící se bratří s díky podrobiti; a je-li smíření nemožné, nechť vedou svou žalobu anebo při bez hněvu a bez zatrpklosti, ne obyčejným způsobem, nemluvíce a nečiníce nic, co by bránilo bratrské lásce, obnovení a upevnění dobré vůle, aby všichni viděli blahodárný vliv zednářství. ­

Tak jednali všichni praví zednáři od počátku a budou tak jednati až do konce času. ­

Amen, tak se staniž